Denní a noční režim

Denní režim
Mé dítě je geniální a naučilo se rozeznávat den a noc. Máme daný denní režim. Ten spočívá v tom, že přes den pouštíme do bytu co nejvíc denního světla. Jakmile se začne stmívat, okamžitě zapínám velké světlo a lampu. Celý den se taky snažím, aby nenastalo nikdy ticho, takže si zpíváme nebo nahlas čteme, i pokud usne a pouštím jí na rádiu klasickou hudbu. Říká se, že Mozartova hudba dokáže u dítěte zvýšit inteligenci. Sice jen nepatrně, ale je to potvrzeno. Také by se měla dětem až do osmnácti let pouštět klasická hudba aspoň hodinu denně, tak jsem se rozhodla, pouštět ji jako podkresovou hudbu. Když přijde muž z práce, pouštíme si v televizi film. A když spí, nijak se neomezujeme, nebojím se dělat hluk, začít vysávat, umývat nádobí, šlehat, pustit digestoř. Ať si zvyká, že přes den je rámus a lidi se baví a vaří a dělají různé věci. 

Noční režim
Než nastane poslední přebalení a kojení před spaním, ztlumíme hudbu nebo televizi, a hlavně ztlumíme světla a necháme jen noční lampičku, kterou nechávám svítit celou noc u přebalovacího pultu, který máme v obývacím pokoji. Jelikož je malá zvyklá usínat mezi jedenáctou hodinou a půlnocí, zhasínáme tedy kolem desáté. Přebalíme s prošťouchnutím a kojíme na noc. Toto kojení trvá nejdelší čas za celý den a doslova ji ukojím k spánku. Někdo tvrdí, že by dítě nemělo usínat u prsu, ovšem ze zkušenosti s Heri, tvrdím opak. Pravdou je, že už je večer tak unavená, že u kojení třeba usne. To je pak potřeba odpojit pomocí malíčku v koutku jejích úst, kterým povolíte vzduch a zasunutím malíčku mezi dásně zabráníte případnému stisku a kousnutí, kdyby se hned vzbudila a reflexem stiskla dásně. Pak si ji dám na hrudník a čekám na říhnutí, někdy třeba i dvacet minut. Když se po říhnutí probudí, kojíme dál. Pokud se začne nekontrolovatelně šít u prsu ihned po říhnutí, ráda by vyměnila prso. Je potřeba správně naslouchat. Když nabídnu druhé prso, začne většinou zas normálně pít. Pokud ani to nezabírá, znovu přebalíme a prošťouchneme (většinou tak po hodině). Pak nastává nekonečný příběh, než si ve spánku řádně říhne. Takže čekám, pak se s ní minutku projdu, ještě se zahoupáme, než ji dám do postýlky. A pokud si neříhla ani po půlhodince čekání, zvednu ji ještě po chvilce na pár minut a zkusím, jestli nezabrala změna z polohy vleže na následnou vertikální polohu. No a když si ani potom neříhne, předpokládám, že ji žádný vzduch v bříšku netlačí. A pokud ano, není to tak hrozné a poradí si s tím už sama. A spí a spí. V šestinedělí ji dokonce musím budit, abychom zaběhly laktaci. A když už cítím, že tvorba mléka funguje tak, jak má, nechávám buzení už na ní.