Jak se naše Heri budí v noci na kojení

Jak se naše Heri budí v noci na kojení
Náš brouček dudlík nikdy neměl. Než si uměla dát paleček do pusy a já chtěla oddálit další kojení, abychom mezi nimi měli aspoň chvilku pauzu, tak jsem šidila malíčkem. To stačí miminku vložit malíček do pusy bříškem nahoru. Ono si jej nasaje na patro a nehet směřuje na jazýček.
Měla jsem pro všechny případy dudlík sbalený na cesty, kdyby nastal v autě na dálnici nebo v tramvaji neukojitelný pláč. Šidit malíčkem je tady nebezpečné. Může se prudce zatočit, zabrzdit nebo nedej bože stát se nehoda, a to by jí můj malíček taky mohl skončit v krku, a ještě bych jí nějak ublížila. Naše láska si ale dudlík prostě nepřála a nikdy nebrečela tak, že by bylo nutné dudlík za jízdy použít.
Od konce prvního měsíce jsem upustila i od šizení malíčkem.
Protože poslední kojení před spaním trvá nějaký čas, malá se nasytí hned na několik hodin. A protože ví, že na její znamení reaguji, stačí jí, když se v noci začne převalovat nebo respektive vyloženě se vrtět v zavinovačce. I děti se totiž občas potřebují přetočit a změnit polohu, neznamená to hned, že se dítě budí nebo nespí. Když už sebou takhle hází v krátkých intervalech a začne si mlaskat nebo si od prvního měsíce sát paleček, vzbudí mě to a jdeme do obýváku přebalit a nakojit. Nikdy nekojím v posteli. Asi třikrát jsem to zkoušela u dokojení před spaním a nemá to smysl. Z kojení vsedě na kraji postele mě bolela záda a dvakrát jsem to zkusila vleže. Nejenže jsem měla vyčítavý pocit z toho, že chudák malá pije horizontálně, ale z tohohle úhlu nebyla schopná dobře nasát bradavku a děsně mě to bolelo. Takže od té doby vždy kojíme v obýváku, kde na to jsme zvyklé.
Někdy se stane, že se takhle vzbudím, jsem už připravená ji zvednout a vtom zase usne. A otočí hlavu a usne. Změní polohu rukou a usne. A takhle několikrát za sebou, že se jí opravdu nechce vstávat. Jednou, když spala už šest hodin, tak jsem takhle čekala až vstane mezi vrtěním přes hodinu a půl. Když už má energii na cucání palce, tak už je čas vstávat. To ji vezmu a nesu ji na přebalovací pult na pohovce. Celou cestu ji pusinkuju, a potom řeknu, ať si dává bacha na oči, že je tam světýlko. Na podložce se většinou úplně probudí a začne se smát. Skoro vždycky se na mě v noci takhle směje. Ještě ani jednou nás neprobudila pláčem, je to prostě láska, co chápe, že to není potřeba.
Moc si nedokážu představit, že bych ji nechávala spát třeba vedle v pokoji a neslyšela její tichounké buzení. To by pak musela vyvinout sakramentský zvuk, aby nás to v ložnici vzbudilo.
Naše Heri nás miluje a my ji, tak se může budit klidně jako princezna. Já ji pak hned, když začneme kojit začnu chválit: ,,Podívej se, kolik je hodin. Ty jsi tak krásně spinkala? No ty si šikulka šikovná. Šikulka šikovná! Děkuju. Děkuju, že jsem se mohla vyspinkat. No a ty jsi velmi inteligentní. Ty víš, že v noci se spinká a ve dne si hrajeme. A když spinkáš, tak rosteš. A ty krásně rosteš. Jsi moje veliká šikulka." :)