Nevolnost

Nevolnost
Měla jsem velké štěstí, že jsem za celou dobu zvracela pouze jednou. Bezděčně v den, kdy jsem manželovi hodlala oznámit, že jsem těhotná. Už týden mi bylo špatně a v ten osudný den jistě zapracovala i nervozita z tak velkého poslání, že mi bylo hodně moc zle. Od té doby jsem však ani neblinkala. Ovšem bývalo mi dost špatně. Celý druhý měsíc jsem nejvíc trpěla ráno. To jsem se i hodinu odhodlávala z postele a další hodinu k snídani. Jakmile mi bylo na zvracení, tak jsem to prodýchala a zabíralo to. Během dne mi pak bylo čím dál víc dobře a troufám si říct, že večer už mě žádná nevolnost netrápila. Ranní nevolnosti by měl pomoct piškot hned po probuzení. Dostanete do sebe nějaký cukr a malinko zaplníte prázdný žaludek. Já ale neměla po ránu pomyšlení ani na ten piškot.
Ve třetím měsíci se to zas úplně obrátilo. Ráno jsem se vzbudila fit a jak den ubíhal, bylo mi víc a víc zle, že to pak před spaním nešlo vydržet a lezla jsem do postele v totálních křečích.
Nejhorší je fakt, že je vám nejvíc špatně v období, kdy ještě nic není jisté a kdy se ještě může cokoli přihodit. Plod je velmi náchylný a vy byste si nejradši vzala tříměsíční dovolenou, ale to nejde. Tváříte se, že je vám skvěle, aby to na vás nikdo nepoznal. A musíte vykazovat výsledky. Věděla jsem, že k potratu mohou vést i poskoky a nárazy, tak jsem v choreografiích alespoň vynechávala akrobatické prvky a vymlouvala se na bolest zad.
Pak jsem velmi těžce snášela hromadnou dopravu, nejvíce tramvaje. Nejenže je kolem vás milion pachů a vůní, ale ještě to s vámi cloumá a hází a žaludek to obrací vzhůru nohama. V takových chvílích mi pomáhalo cumlání bonbonů a pendreků. Musela jsem celou cestu neustále mít něco dobrého v puse. A nos překrytý šálou nebo šátkem. Takhle jsem přežila veškeré přejezdy.