Příprava do porodnice

A je to tady. Už se to kvapem blíží a stanete se rodiči. Spousta těhotných žen začne zmatkovat a obávat se porodu. Má šílený strach. Neví, co přijde a neví, jak se na to mají připravit.
Základem a kamenem úrazu je psychika. Ten, kdo je na tom psychicky špatně, to bude snášet velmi zle, radím tedy zapracovat především na duševní pohodě a vyrovnanosti. Každému pomáhá něco jiného. Po celou dobu těhotenství byste měla být v klidu a pokud vás něco rozhodí, znát způsob, co vás zaručeně opět uklidní. Ať už je to sledování filmů, četba, procházky v přírodě, pravidelná masáž, malování obrazů, omalovánky, plavání, gravid jóga. Je nepřeberné množství možností, jak se odreagovat, vnitřně se zklidnit, relaxovat, a hlavně mít čas uvědomovat si, že ve svém těle tvoříte nový život. Komunikujte s bříškem a už teď jej přijměte jako inteligentního tvora, co cítí a vstřebává všechno, co mu poskytnete jak fyzicky, tak psychicky.
Jako zázrakem jsem prožívala v těhotenství nejklidnější období svého života. Dceru jsme počali ve svatební noc, v nejšťastnější den plný emocí a lásky a hlavně klidu, jelikož jsme měli "jen" svatbu, na které jsme byli my, svědkové a oddávající, zástupce úřadu a klavíristka. Pak následovala pohádková svatební cesta, kde jsme si znovu řekli své ano, ale už bez úředních dokumentů. Téměř vzápětí jsem zjistila, že jsem těhotná a najednou nic nebylo důležitější. Všechny stresové situace, u kterých bych za jiných okolností bláznila, jsem najednou zvládala s ledovým klidem, jelikož už mi nepřipadaly důležité. Už jsem se jen a naplno věnovala tomu být těhotná a čerpat jen samou pozitivní energii, vysávat z lidí jen dobrotu, radost a lásku. Vše negativní jsem prostě neposlouchala, nekomentovala. Četla si jen neutrální beletrii a po celou dobu odložila své oblíbené knihy o druhé světové. Snažila jsem se nedívat se na tragédie, smutné filmy a celkově věci, ze kterých bych mohla mít úzkost nebo noční můry.
Strach z porodu jsem neměla vůbec. Jsem prvorodička a měla bych ho mít, ale první měsíce to bylo vše ještě daleko a když už se to blížilo, šli jsme o něco dřív na předporodní kurz, kde nám staniční sestra podala takové informace a ujistila nás, že každá žena má porod jiný, že vlastní porod nemůže trvat déle než dvacet minut, jinak se přistoupí k císařskému řezu a že stejně neovlivníte, jak to bude probíhat, že je zbytečné se tím stresovat. Tak jsem ji poslechla. Uklidňovalo mě vědomí, že všechny ženy prostě porod zvládly, že je jen malá pravděpodobnost nějaké závažné komplikace v dnešní době a že tam bude manžel se mnou.
Mít u sebe důležitého člověka, který vám při porodu pomůže, je jistě výhoda a vřele to doporučuji. Pokud ovšem netrpíte studem, v takovém případě je pro vás blízká osoba přítěží. Je třeba se oprostit v dané chvíli od toho, jak vypadáte, že vás někdo vidí trpět a taky, že nejspíš uvidí intimní partie, nehledě na tělní výměšky. Budete možná potřebovat požádat o výměnu vložky, o doprovod na záchod, přidržování ve sprše. Kdo se stydí, může se stát, že se zablokuje, špatně spolupracuje, bojí se tlačit a ubližuje tím miminku.
Taky si myslím, že vše, co potřebujete vědět o porodu, vám řeknou na předporodním kurzu. Veškeré informace navíc, už jsou spíše bubákem, a právě ty vás můžou rozhodit. Pravidlo, kdo víc čte, víc ví, má v tomto ohledu opačný efekt, aspoň takový z toho mám pocit. Snažila jsem se tedy vyhnout všem diskuzím a internetovým chatům a rozhodla se do nich zabrousit pouze v případě, že nastane nějaký problém. I tak ale zůstávám pevně nohama na zemi a řídím se v mnoha situacích spíš vlastním instinktem. Pokud máte pocit, že si musíte něco načíst, vybírejte kvalitní literaturu a nenechte se zviklat individuálními příběhy.
Těšte se, usmívejte se, nestěžujte si, čerpejte energii, kvalitně jezte, dostatečně pijte, hodně odpočívejte a spěte. Na příchod miminka vás asi nic nemůže připravit, rozhodně nastane obrovská změna ve všech směrech. Ale vy můžete příchod připravit jemu, tak aby to pro vás oba bylo co nejpohodlnější.