Žehlení

Žehlení
Patřím k lidem, co prádlo nežehlí. Od doby, co jsem odešla od rodičů, si oblečení nikdy nežehlím. Naučila jsem se věšet ho tak, že nemusím. Dám si práci, než jej po vyprání rozvěsím na sušák. Vždy ho protřepu a košile a krčivé materiály uhladím rukama. Nikdy nepoužívám kolíčky, venku totiž sušit zatím nemůžu a doma je to zbytečné. Manžel žehličku má, takže si jednou za rok přežehlím šaty, ale to je tak všechno.
Ovšem miminko z hygienických důvodů vyžaduje vyžehlené oblečení. Proto jsem si dala práci a než se malá narodila, úplně všechno, s čím přijde do styku, jsem vyprala ve speciálním dětském pracím prášku, aviváž se u miminek nepoužívá. A následně jsem vše vyžehlila - oblečení, povlečení, látkové plenky, fusaky, deky. Bylo toho požehnaně. Prala a žehlila jsem několik dní, ale pak měla vše přichystané.
Vysoká teplota při přejetí žehličkou zničí bakterie. Chci pro malou udělat co nejvíc můžu, proto jsem se rozhodla žehlit co nejdéle. Minimálně by se mělo vytrvat prvních šest neděl, kdy miminko zápasí se škodlivinami, okolními vlivy a teprve si buduje imunitu. Je to ideální aktivita, kterou můžete svěřit příbuzným, aby vám pomohli, pokud to sama nestíháte.
Já jsem až při žehlení pro malou teprve pochopila účel žehlení z hlediska hygieny, jehož příjemným vedlejším účinkem je rovné prádlo. Vždycky jsem považovala za blázny lidi, co kromě jiného oblečení žehlí i ponožky a spodní prádlo. Až teď to chápu a kdybych měla začít něco žehlit, žehlila bych jenom to.
S žehlením dětského oblečení jsem přestala až ve chvíli, kdy bylo malé šest měsíců.