Jak se naše Heri budí v noci na kojení
Jak se naše Heri budí
v noci na kojení
Náš brouček dudlík nikdy neměl. Než si uměla dát paleček do pusy a já
chtěla oddálit další kojení, abychom mezi nimi měli aspoň chvilku pauzu, tak
jsem šidila malíčkem. To stačí miminku vložit malíček do pusy bříškem nahoru.
Ono si jej nasaje na patro a nehet směřuje na jazýček.
Měla jsem pro všechny případy dudlík sbalený na cesty, kdyby nastal v autě
na dálnici nebo v tramvaji neukojitelný pláč. Šidit malíčkem je tady
nebezpečné. Může se prudce zatočit, zabrzdit nebo nedej bože stát se nehoda, a
to by jí můj malíček taky mohl skončit v krku, a ještě bych jí nějak
ublížila. Naše láska si ale dudlík prostě nepřála a nikdy nebrečela tak, že by
bylo nutné dudlík za jízdy použít.
Od konce prvního měsíce jsem upustila i od šizení malíčkem.
Protože poslední kojení před spaním trvá nějaký čas, malá se nasytí hned na
několik hodin. A protože ví, že na její znamení reaguji, stačí jí, když se
v noci začne převalovat nebo respektive vyloženě se vrtět
v zavinovačce. I děti se totiž občas potřebují přetočit a změnit polohu,
neznamená to hned, že se dítě budí nebo nespí. Když už sebou takhle hází
v krátkých intervalech a začne si mlaskat nebo si od prvního měsíce sát
paleček, vzbudí mě to a jdeme do obýváku přebalit a nakojit. Nikdy nekojím
v posteli. Asi třikrát jsem to zkoušela u dokojení před spaním a nemá to
smysl. Z kojení vsedě na kraji postele mě bolela záda a dvakrát jsem to
zkusila vleže. Nejenže jsem měla vyčítavý pocit z toho, že chudák malá
pije horizontálně, ale z tohohle úhlu nebyla schopná dobře nasát bradavku
a děsně mě to bolelo. Takže od té doby vždy kojíme v obýváku, kde na to
jsme zvyklé.
Někdy se stane, že se takhle vzbudím, jsem už připravená ji zvednout a vtom
zase usne. A otočí hlavu a usne. Změní polohu rukou a usne. A takhle několikrát
za sebou, že se jí opravdu nechce vstávat. Jednou, když spala už šest hodin,
tak jsem takhle čekala až vstane mezi vrtěním přes hodinu a půl. Když už má
energii na cucání palce, tak už je čas vstávat. To ji vezmu a nesu ji na
přebalovací pult na pohovce. Celou cestu ji pusinkuju, a potom řeknu, ať si dává
bacha na oči, že je tam světýlko. Na podložce se většinou úplně probudí a začne
se smát. Skoro vždycky se na mě v noci takhle směje. Ještě ani jednou nás
neprobudila pláčem, je to prostě láska, co chápe, že to není potřeba.
Moc si nedokážu představit, že bych ji nechávala spát třeba vedle v pokoji
a neslyšela její tichounké buzení. To by pak musela vyvinout sakramentský zvuk,
aby nás to v ložnici vzbudilo.
Naše Heri nás miluje a my ji, tak se může budit klidně jako princezna. Já ji
pak hned, když začneme kojit začnu chválit: ,,Podívej se, kolik je hodin. Ty
jsi tak krásně spinkala? No ty si šikulka šikovná. Šikulka šikovná! Děkuju.
Děkuju, že jsem se mohla vyspinkat. No a ty jsi velmi inteligentní. Ty víš, že
v noci se spinká a ve dne si hrajeme. A když spinkáš, tak rosteš. A ty
krásně rosteš. Jsi moje veliká šikulka." :)