Porodnice - 3. den

Poslední den v porodnici
A je tu závěrečný den pobytu v porodnici. Já vyloženě trpím. Obě matky z pokoje neustále kojí, ale ani jedna se rukama nevěnuje kojení. Většinou mají v ruce telefon, a buď jsou na internetu, nebo s někým volají. Druhou ruku mají samozřejmě volně. Ani jedna nenabízí kožní řasu. A obě mají samozřejmě problém, že jejich dítě, ačkoliv už mají kolostrum, nic nepije. Olino dítě má navíc zvýšenou teplotu, tak sem pořád chodí sestry na kontrolu. Ačkoli jí radí, aby ho nenavlékala a nepřikrývala, tak se tak neděje a ona má pocit, že je mu zima. Tak nemůžeme ani vyvětrat, protože nechce. Je tu děsné vedro, jak v sauně. Jelikož její malá ani nepřibírá a rapidně jí klesá váha, má ji už začít vážit, aby zjistila, zda už něco pije. Ola neustále přikládá a jen občas ji zváží. Ale vynechá vážení před nebo zase po kojení, takže stejně nic nezjistí. Má malé měřit teplotu, ale pokaždé když se přijdou zeptat, tak ji ještě neměřila. Vidím obě matky pořád jen přikládat a přebalovat byly obě tak dvakrát za celou dobu. Navíc jsou schopné odejít od přebalovacího pultu. To mě vždycky skoro ranní mrtvice a jsem připravená vystřelit z postele, kdyby dítě udělalo větší pohyb. Taky nemají problém usnout s dítětem v posteli. To pak mám pocit, že musím hlídat, aby ho nepřilehly. No prostě děs a hrůza a opravdu tady ten poslední den trpím.

Propuštění
Kojím vždy aspoň půl hodiny. Jednou jsme dokonce kojily hodinu a půl a výsledný rozdíl byl 32 g, vyloženě skvělý výsledek. Na ranní vizitě malou váží a zjišťují, že přibývá na váze. Máme za sebou kontrolu očí, uší, kyčlí a všechno se zdá být v pořádku.
Obvykle propouštějí z nemocnice 72 hodin po porodu. Pokud máte za sebou císařský řez či nastaly nějaké zdravotní komplikace s vámi či s dítětem nebo máte problém s laktací, můžou si vás tam nechat déle. Máte právo podepsat revers a odjet s miminkem dřív, ale to rozhodně nedoporučuji, protože stejně musíte absolvovat všechny povinné kontroly a navíc, kdyby se cokoli stalo, nebudete bezprostředně blízko.
Nechávají nás dlouho čekat na verdikt, než nám dopoledne potvrzují, že nás dnes ve 14 h pustí domů. Moc moc se těším. Propouštěcí váha Heriet je 3000 g.
Po obědě začínám balit. Po druhé hodině dorazil tatínek. Dobalujeme všechny věci do kufru, co přinesl. Navlékáme Heri a odcházíme s vlažným rozloučením se spolubydlícími. Odhlašujeme se v sesternách, děkujeme a odcházíme poprvé ven. Taky si děláme fotku na památku. A hurá na první cestu autem a konečně domů.

Doma
Doma máme pohodičku, zvykáme si na nové prostředí a večer poprvé koupáme. Je to spousta nových vjemů, ale Heriet to zvládá statečně. A jdeme poprvé spinkat doma. Jelikož nás už nikdo neruší a nikdo neotravuje, tak máma konečně využívá toho, že láska krásně spí, může se tulit k tátovi, a tudíž taky usíná. Akorát jsme bez monitoru dechu, tak mě budí každé pohnutí malé. Vždycky ji musím zkontrolovat, jestli se náhodou nedusí zavinovačkou nebo něčím. Přesto jsme už spali o dvě hodinky víc než v nemocnici. Táta proto objednal monitor a od doby, co jej máme, strach opadl a můžu bez vyrušení tvrdě spát pokaždé, když spí i malá, která v noci spí opravdu tvrdě. Režim a dodržování rituálů se tedy opravdu vyplatilo.